Nedirektivní psychoterapie hrou poskytuje dítěti zažít zkušenost růstu v téměř ideálních podmínkách, které mu vnější svět
nemůže poskytnout. Pro díte je hra tím nejpřirozenějším médiem komunikace. Pomocí terapeutické hry má možnost vyjádřit
a odehrát své problémy a pocity – napětí, úzosti, frustrace, nejistoty, agrese, strachy, zmatek, bewilderment. Vyjádřením
a odehráním těcho pocitů se dostanou blíže k povrchu, pomůže to jejich otevření, čelení jim a dítě se učí, jak s
nimi nakládat, jak je kontrolovat, nebo abandons them. Když dosáhne emocionální relaxace, začně pociťovat svou vnitřní
sílů se rozhodnout, myslet za sebe, pohybovat se v mezilidských vztazích srozumitelně pro druhé. Psychoterapie hrou
pomáhá psychologickému zrání dítěte a tím jeho sebeuvědomění a realistickému sebevědomí.
Nedirektivní psychoterapie hrou se využívá od 40.let 20.století. Významnými osobnostmi v této oblasti byli a jsou Virginia
Axline, Michael Behr a Garry Landreth. Praxe se v průběhu času proměňovala, kdy zpočátku terapeut fyzicky spíše z
povzdálí napomáhal dítěti potýkat se s jeho obtížemi, doprovázel ho slovně. Nynější praxí je taková interakce, kde
terapeut je v každém okamžiku bok po boku s dítětem, doprovází jej, zrcadlí jej a pomáhá mu odehrávat přesně to,
co dítě v daný okamžik potřebuje, a přesně tak, jak to dítě potřebuje odehrát.
Psychoterapeutická herna je vybavena neměnně, je jistým prostředím. Hračky jsou zvoleny tak, aby zahrnovaly možnost dotýkat
se všech oblastí života. Hračky z reálného světa (dopravní prostředky, domy, lidé, zvířata, tabule apod.), hračky
k vybíjení a projevování emocí (zvířata, zbraně, vojáci, loutky, předměty k házení, ničení, schování, převlekům apod.),
i hračky pro tvořivost a další emoční vyjádření (nejrůznější výtvarné potřeby).